Home

Opatovický kanál na pramici

29. 5. 2011

Děda projevil zájem zavzpomínat na staré časy a znovu si projet Opatovický kanál. Břéťa zajistil lodě a v sobotu brzy ráno vyrážíme na kole do Bohdanče.

Lodě nám tam odváží Matěj.

 

Děda dostává nejdůležitější - ochraňovat naše zásoby. Vypadají sice dostatečně, ale jak se později ukáže, moc dlouho nevydržely.

 

Tentokrát společnou fotku děláme ještě před startem.

Někdo navrhuje, abychom se rozdělili chlapi-baby. Ženské souhlasí - vytisknul jsem jim kilometráž - nemůžou tedy zabloudit (ono to na kanálu stejně moc nejde).

 

Nasedání se naštěstí obešlo bez problémů.

 

Holkám to celkem jelo. Srovnej jejich ponor s naším.

 

Ponor máme výrazně větší. A to v lodi nejsem ještě já. Doufám, že nás ta pramice unese.

"Nejzkušenější" si sedá ke kormidlu - nedá se nic dělat, za chvíli ho budeme muset vystřídat.

 

Holky mají také problém se udržet v přímém směru.

 

Opaťák se postupně zužuje a zarůstá. Připadám si, že jedeme džunglí.

 

Tak nevím, co bylo dřív - příliš mnoho posilňovačů zhoršuje schopnost přímé jízdy nebo pijou na to, že se nemohou udržet žádaný směr.

Ono  to je v podstatě jedno.

 

A takto to vypadá, když se nepodaří pořádně vystoupit z lodě.

Děda byl ve vodorovné poloze (nohy na lodi, ruce na břehu) a smál se, Míla se ho pokoušel zvednou, taky se smál, takže nic neunesl, Břéťa to pročůral,

já jsem se strachoval o foťák (proto BOHUŽEL nemám žádnou fotku) a holky křičely, ať nám někdo pomůže. Nepomohl.

 

Nasedáme pod jezem. Netušíme ještě, že ta nejhorší potupa nás teprve čeká.

Opravdu jsme na tu pramici byli moc těžcí. Zkrátka - zahráli jsme si na Titanik a přesně jako on šli ke dnu.

Udělali jsme divadlo pro místní osadníky. Dokonce si nás fotili. Uvidím, zda nám tu fotku pošlou.

 

Oběd na Vírově ale nevychází - hospodu mají zamluvenou mladí hasiči. Necháváme se tedy alespoň odvézt jejich autobusem do Přelouče.

Zpátky však budeme muset pěšky.

 

Holky na nás číhají na místě, kde měly velké problémy. Byť s větším ponorem prorážíme silou. Z výrazů obličejů je zřejmé, že do toho dáváme vše.

 

Vystupujme u Semínského akvaduktu. To, co jsme na lodi jeli 6 hodin, zpět na kole zvládáme za 45 minut.

 

Závěrečné hodnocení u Ratmanů - zkrátka povedlo se to.

 

 

Video - 6 minut

 

 

 

 

Komentář Míly:

 

Opaťák 2011

Tak, za všechno může Michal, který nás na Opaťáku potopil, Olda, při jehož zachraňování jsem poprvé okusil opaťácké bahno, Vojta, který se flákal a špatně pádloval, Robert, který seděl na špici a špatně rozhrnoval křoví, Břéťa, který to všechno spunktoval, a nejvíce na vině jsem já, který rozdělil posádky na pánská a dámská. To byly základní chyby, kterých se pro příště musíme vyvarovat.

Chlapi, přiznejme si, neradi, holky byly lepší. Trošku alibismu, snad jen díky tomu, že byly i podstatně lehčí s menším ponorem.

Jinak super akce, počasí ideální, teplota vody (kdo z dívek neokusil) optimální, snad jen stav vody mohl být vyšší (ale zase to protahování se pod mostky apod.). Předpokládám, že děvčata poslední negativum hodnotit nebudou.

Boty mi již uschly (po akci odbahnění, vyprání, usušení), prádlo úspěšně vypráno, poškrábané nohy a ruce lehce zahojeny - jste na tom stejně? Pokud ano, seděli jsme na stejné lodi, pokud ne, asi jste byli na jiné akci.

Tato kombinace cyklistiky, lehké turistiky (za obědem) a přenáročné kanoistiky s vloženým koupáním, zatím bez potápění, mi docela vyhovovala. Legrace bylo dost a "lehkou" únavu jsem pocítil až v pondělí.

Bylo to něco netradičního, takže všichni viníci ze začátku díky, ženy a dívky máte můj obdiv za perfektně zvládnutou plavbu, toto rozdělení budeme pravděpodobně zachovávat.

 

Špatné zážitky zapomenuty, vzpomínky zůstávají.

 

Ahoj (tak se zdraví vodáci, nevím zda na Opaťáku, tam spíš: "Uhni vole!").

 

Míla Ratman

 

 

Home